Projevy Dor (deadly orgone) v atmosféře
DOR má typické účinky na atmosféru. Pokud se rozšíří dostatečně daleko, vede k vysušenosti a dokonce k pouštním podmínkám. Krajina leží pod ocelově modrou mlhou, výhled je omezený, slunce pálí nebo připaluje; déšť je buď kyselý nebo se srážky vůbec nevyskytují, mraky jsou roztrhané, vypadají jako lehce špinavá roztrhaná bavlna a zůstávají poměrně malé. Nezvyklé, malé mraky černé nebo šedivé barvy se náhle objevují na nabi. Na rozdíl od jiných malých mráčků v oblasti si udržují svou matnou barvu, i když jsou přímo ozářeny sluncem. Tento druh mraků Reich označil jako mraky Dor. Na určitých místech se tvoří stále nové, tak jako by s tímto místem byly energeticky spojeny.
Oranur (orgon poškozený radioaktivitou – pozn.překl.) a Dor se mohou vyskytovat v určitých místech současně, ale zpravidla dominuje jeden druh. Protože se u oranuru a Doru jedná o energetické fenomény, sotva mohou být „odváty“ větrem, i když může být pořádný nečas s čistícími účinky. Pokud je koncentrace oranuru či Doru obzvláště vysoká, zadrží dešťové mraky a vede je jiným směrem. Následkem toho mohou být delší periody sucha.
Pouště jsou běžně nabyty vysokou koncentrací Dor, zvláště v krajinách, které jsou hluboko položené. Regiony s mnoha reaktory, atomovými zařízeními a úložnami jsou zpravidla zrovna tak silně nabyté oranurem a Dorem. V takových oblastech dochází často k setrvalým periodám sucha, protože životní energie (orgon či éter, prána, čchi) ztratila dalekosáhle svůj přirozený stav a zmítá se mezi velkým rozčilením (orgon je energií pocitů) a neživotností.
Porovnejte výše popsané stavy oranuru nebo Doru s energií orgonu v jejím normálním jiskřícím a pulzujícím stavu. Pokud se kontinuum orgonu nachází na zdravé, silné atmosférické vibraci, přichází také v pravidelných periodách déšť a sucho. Vzduch je jasný a průhledný, třpytivý a čerstvý, pára, mlha se sotva vyskytuje. Nebe a oblaka tvoří až k horizontu jasný kontrast. Otevřená obloha je intenzivně modrá a oblaka jsou ostře a zřetelně ohraničené. Udržují si svou kulatou formu květáku, jsou naskládány kolmo na sebe, bez toho, že by se ohýbaly ke straně nebo že by se do sebe propadaly. Hory v dálce jsou modravé nebo zbarveny do fialova. Vegetace je šťavnatě zelená, čerstvá a plná života. Ptáci jsou aktivní a kmitají se na obloze, také i ostatní zvířata jsou živější než jindy. Slunce hřeje, ale nepálí či nepřipaluje kůži tak rychle. Většina lidí se cítí příjemně, jsou plní energie, jsou komunikativní a ve vysoké míře životaschopní. Dýchání probíhá tak lehce, že člověk má pocit, že žije obzvláště intenzivně, bděle a přece současně uvolněněji nežli jindy. Život usiluje vzhůru navzdory zemské tíži: tím se projevuje životní energie dmoucí, šťavnaté, hnací, expanzivní přírody. Při deštivém počasí se člověk sice necítí tak zcela plný energie či dokonce se cítí ospale, přesto však pohodově a uvolněně. V pravidelných intervalech dochází k přeháňkám (je-li Luna před vodním souhvězdím atd. - pozn.překl.).
Většina starších lidí si je vědoma toho, že výše popsané atmosférické podmínky se stávají stále vzácnější . Místo toho jsou stále více v normě dusivé, stagnující stavy Dor, takže mnoho mladých lidí ve velkých městech se znečištěným životním prostředím ještě nikdy nezažili skutečně jasný zářivý den. Starší piloti si mohou vzpomenout na to, že mlha Dor dříve existovala pouze nad několika průmyslovými oblastmi. (Podle měření ing.Jar.Nováka, který provedl v Brně -Kraví Hoře v 50.letech a v roce 2008, se zde za toto období zvýšila hodnota elektromagnetického pozadí tisíckrát, místy až milionkrát – viz Lidstvo na rozcestí –R. Hradil, pozn.překl.) Dneska ji člověk může pozorovat od pobřeží k pobřeží. Zasahuje dokonce ve značné míře i nad moře! Díky celosvětovému odlesňování se k tomu šíří pouštní klima Doru do oblastí, které dříve byly zelené a vlhké. Ve vlhčích oblastech způsobuje rozšiřování Doru v atmosféře místo pravidelných vydatných dešťů kyselé mrholení. Přírodovědci podávají zprávy o tom, že asi dva roky před masivním umíráním lesů zmizelo modré orgonové záření nad horami, fenomén, který se dává do souvislosti též s dusivým, stagnujícím znečištěním vzduchu. Modré vyzařování orgonu nad oceány, řekami a v atmosféře mizí s rychlostí, která vzbuzuje obavy.
(Výňatek z knihy Der Orgonakkumulator – James DeMeo přeložila Jitka Valentová)